Vandr Českou Kanadou: Slavonice – Albeř

Kristýna Sovová se s dětmi vydala na jeden z úseků Stezky Českem a tak se máme možnost inspirovat i my. Začtěte se do originálně napsaného textu a zjistíte, jak takové putování s dětmi může vypadat.

„Pak jsem si hezky poseděla sama a vnímala tu pohodu, krásu, klid, to naladění a to skvělý prázdno v hlavě! Tohle je věc/stav/pocit, co mě na tom baví, být Teď a Tady! Bez Tady a Teď nechci žít.„

Kristýna Sovová

Den 1: Slavonice – Staré Město pod Landštejnem (11 km)

Ráno jsem naložila ve Slavonicích Croozer, batohy a Nenasytu a asi v 10 jsme vyrazili. První úsek Slavonice – Staré město pod Landštejnem/Cyklokemp je cca 9,5 km. Mírný nastoupání hned za Slavonicemi kolem dančí obory k Pevnostnímu areálu Slavonice nás rozehřálo, a tak jsme tam hodili dřep, protože hlad je pán. Zároveň tudy vede část NS Pohádkový les.

Pokračovali jsme víceméně po vrstevnici a cestou si odskočili navštívit zaniklou vesnici Pfaffenschlag, kterou jsme si prošli a dali si tam krátkou pauzu. Nenasyta ochutnal zdejší trávu a Osmička mohla konečně vylézt na nějaký bunkr. Při procházení vesnice jsme rozmlouvali a přemýšleli, kolik tam mohlo být domů, kde měli ložnice a kolik a pro kolik lidí a s jakými podmínkami to mohlo být. Dětská fantazie je úžasná – zvlášť v momentě, kdy zjistí, že neměli splachovací záchod a youtube.

Než jsme si před Starým městem pod Landštejnem zase nastoupali, odskočili jsme si ze SČ podívat na hraniční kámen Čechy – Morava. Osmička měla přání navštívit Moravu, tak si tam skočila a pár minut pobyla. Prej je tam dobře, ale v Čechách je líp. Po nastoupání jsme pomalu sklouzli do Starého Města.

Ve Starém Městě jsme měli booklé ubytko v cyklokempu v chatce. Přespat se tam dá, ale na delší pobyt bych to určitě nevolila. Snaha, aby byla aspoň přijatelně poklizená sice asi někdy byla, ale na zemi seník a palandy včetně matrací zřejmě z army výprodeje, co možná pamatovaly nejmíň ještě šedesátejosmej. Nevonělo to, ale jedna noc se zvládnout dala a naštěstí jsme si neodnesli ani žádný nový mazlíčky. Abych jen nekritizovala, personál byl skvělý. Zdarma nám zapůjčili přistýlku, usmívali se a za garážový stání pro našeho teréňáka taky nic nechtěli. Do plusu jim hraje i to, že zlepšili ceny občerstvení – pivo za 40,- mě téměř šokovalo! (Před 4 lety stejný kemp a pivo 60+.)

Zahřívací a pohodový den, vzdálenost odpovídala prvnímu delším pochodu Osmičky. V batohu oba dny nesla pouze svoje pončo a jídlo na ten den, na vyšší zátěž se musí nejprve vytrénovat. Cestou pro ní byly skvělou atrakcí řopíky (bunkry), kterých je v téhle lokalitě bohatě – při cestě, v lese i v blízkosti kempu. Na večeři jsme se zaplácly smažákem s hranclema a jakmile usnul Nenasyta, dřeply jsme před chatku, poslaly pohledy (online appka, skvělá věc a vychází levnějc a rychlejc, než papírová forma). Probraly jsme celý den a se stmíváním se Osmička odporoučela vyzubit a odpadla ke spánku. Pak jsem si hezky poseděla sama a vnímala tu pohodu, krásu, klid, to naladění a to skvělý prázdno v hlavě! Tohle je věc/stav/pocit, co mě na tom baví, být Teď a Tady! Bez Tady a Teď nechci žít.

Den 2: Staré Město – Albeř (12 km)

Druhý den jsme vstávali před 7, nenasytnej budíček je občas skvělá funkce. Mládě vycuclo svůj čtvrtlitránek a my si zalily ovesnou kaši a zapily rozpustným hořčíkem. Pak jsem nás spakovala, nahodila prcka do Croozeru a v 9 vyrazili směr Landštejn. Zvolila jsem se držet pěší trasy, která je převážně asfaltový peklo, ale jeden den se dá. Jít takhle 3+ dny, tak to peklo bude. Byla to i příjemná změna pro Osmičku – sledovat mírný provoz, vědět, kde jít, jak a kdy přejít, všechno se počítá. No a pro mě s Croozrem to byla změna příjemná.

Hned zkraje jsme si pomalinku dlouze nastoupali k hradu Landštejn – „Proč musí ten hrad bejt na ták douhým kopci?“ Pod hradem jsem nám roztáhla piknikovou deku a skočila pro malinovku. Byli jsme dost nenápadný mezi návštěvníky a spoustou stolů a laviček. Nenasyta si vycucl sváču, my malinovku a bylo fajn sledovat kolemjdoucí hosty a turisty, jak koukaj (nadšeně či trochu zkřiveně), že se tam válíme na dece a mládě opět posekalo nějakou trávu.

Celkově jsme pro kolemjdoucí/jedoucí byli asi atrakcí, kterou asi jen tak nepotkávají. Nejvíc pozornosti jsme měli v momentě přebalování. Právě přijela různorodá parta cyklistů, zastavili a nějak se na nás zasekli. Tak jsme se za chvíli zase sklidili a vyrazili.

Když jsme si trošku sestoupili k Pomezí, napojili jsme se na přírodní cestu. Byla sice plná kořenů, ale dolů to nevadí, říkala jsem si a tiše doufala, že stoupák, co nás čeká za potůčkem, nebude taky kořenodrom. K mýmu štěstí byl, jak já byla nadšená! Cestou nahoru jsem se dostatečně vyprdelila a ověřila si určitou skupinu slovní zásoby, až jsem zapomněla, že před dětmi nemám mluvit sprostě. Pozdě, už to bylo všechno venku./podpora od Osmičky byla neuvěřitelná – „To zvládneš, už je to určitě jenom kousek. A nevadí, když se zlobíš, asi ti to pomáhá.“ Nahoře mi nabídla, že si můžu na chvilku sednout. Je úžasná a jsem z ní nadšená.

Minuli jsme lesní kapličku a povídali si, proč tam byla, kdo ji tam asi vytvořil a zas to překvapení, že době vzniku ještě možná nebyl ani asfalt. Po vrstevnici jsme se docourali k Muzeu čs. opevnění Klášter II. Tady jsme asi na hoďku kempli v přístřešku. Pro ostatní návštěvníky smůla, ale všichni přijížděli autem, tak proč by odpočívali.

Po nakrmení klidné zvěře jsme se přiblížili k jednomu z mnoha řopíků, kde probíhala exkurze. Osmička s
nadšením prosila, že by chtěla dovnitř. Tak šla. Pán jí hezky vysvětlil, kolik tam bylo vojáků, co tam dělali, ukázal zbraně, periskop a dal do ruky pušku. Z bunkru vyšlo hrozně nadšený dítě, krása.

Úsek Landštejn – Muzeum vedl skrz lesy. Před a po jen asfalt, za kterej jsem postoupacím kořenodromu byla fakt ráda. Další dřep jsme hodili u kostela v Kláštěře. Tady měla Osmička krizičku – „Připadám si vyčerpaně.“ Tak jsme si nějaký čas povídaly o krizi, o pocitech, že je to v pořádku, normální a že je to vlastně správně, že to tak cítí, že je to dobrej pocit. Vnímám jako hodně důležitý s dětmi o pocitech mluvit a nevyvracet jim je, ale naopak je učit hledat to dobrý v těch nepříjemnejch momentkách. Slupla proteinovou tyčinku a najednou se zase objevil ten její hezkej rohlík. Původně jsme měli za cíl Novou Bystřici, ale nejsem typ, který jde bezohledně na krev. Tak jsme to zapíchli v Albeři v hospodě – „Haaa,
hospodaaa, tady sednu a už nikam nejdu!“

Dva dny po pochodu měla jít Osmička s taťkou asi 350m do jednoho supermarketu – „Tak daleko?!“

Co jsme měli s sebou?

• Osmička – 1x tričko s krátkým a dlouhým, 1x legíny, 1x 3/4 a šortky, 1x mikinu, 1x pončo, batoh (Boll 12l) – nesla si 0,5l Naglenku, pončo a jídlo na ten den pro obě, 1x trekpolobotky, 1x sandály, 2x kalhotky, 3x fusky, 1x mazlící kačenka, 2x reflexpásek, 1x kšiltovka, 1x hrneček zavěšený na karabině, placka SČ

• Nenasyta – 3x kraťasový overal, 2x dlouhý kalhoty, 4x fusky, 15x papírplena (spotřeba 9ks + 1 noční) + vlhubrousky (30ks) + Bepanthen 30ml/Sudocrem asi 20g a aromapytlíky (na poklady), 1x mikina, 1x triko s dlouhým, 2x návleky na nohy do nosítka, 1x čapka s UV, hračkářství, 2x látk. plena (šmrdla a na otírání plivanců atp.), Sunar (Nalgenka + dávkovač), 0,5l termoska (horká voda), 2x 1,5l kojovoda, 2x lahev (mlíko, voda), 1x dětská deka, 8x jedlá kapsička (sváča, oběd) a křupky, placka SČ

• Já – 1x dlouhá kalhota, turist. sukně, 3/4, 2x funkční triko, 1x sportpodprda, 3x gaťky, 3x fusky, 1x mikina, 1x pončo, batoh (5letý Lidl asi 28l), 1x bavltriko spací, deoš, 1l Nalgenka, čelovka, hrnek, mapa, tužka + papír, mobil + kábl, 1x základní Victorinox, placka SČ Obecně – moje KPZ + dětská lékárnička (kapky a mast Fenistil, 3 čípky Viburcol a Nurofen, 3x kapky Camilia, světlíkový kapky) + šumivý hořčík (Lidl), Croozer + pumpička (servis na telefonu), piknik deka Lidl + 1x gumicuk (jela na střeše), nosítko Kibi (nouzově), powerbanka 10000 mAh, vhlčený odbouratelný toaleťák + klasický, 50ml „mimiJaru“, 50 ml All purpose soap (opisuju z origoobalu), 50ml Opalovák Nivea roll-on UV 50, 4x odpadpytlík na cestovní odpad (2/4), 1x army dvojmiska s prkýnkem (fakt nevim, jak se tomu říká 😆), tři nepromok UL pytlíky a zbytek v igelitkách a volně

• Jídlo – ovozel (asi 2kg), 4x proteintyčka (2/4), 4x ořechová tyčka (2/4), 10 rohlíků (6/10) a půl krájenýho dýňochleba (1/1), malá šiška vysočiny (1/1), vaku plátkový sýr, taveňák (0/1), 1x 1,5l Magnesia (pak případně k dotankování) – dokup byl možný pouze v Jednotě ve Starým městě, jinak jsme šli mimo civilizaci