Stezka Českem s dětmi – Novohradské hory

Tereza Bašová

Uprostřed zimy jsem se někde dočetla, že jižní větev Stezky Českem se dá pohodlně projít s kočárkem. Co takové Novohradské hory s dětmi? Hned jsem se viděla, jak to se syny (1 a 3.5 roku), během léta projdeme a co všechno (samozřejmě výhradně pozitivního) zažijeme. A tak jsem se začala těšit.

O něco později už došlo konečně na skutečné plánování výpravy. Půjdeme tedy maximálně 14 dní a na trase Novohradské hory vybereme rovinatý úsek blízko Českých Budějovic, aby s námi mohla jít i moje kamarádka se třemi dětmi. 

Novohradské hory s dětmi: Trasa

Nakonec jsme na cestě strávili šest dní a ušli z Nových Hradů do Suchdola nad Lužnicí asi padesát kilometrů.

Začala jsme s kluky o den dřív a prošli jsme si Terčino údolí. Tam jsem se Stezky moc nedržela. Červená turistická trasa před hradem zahýbá doleva a vede po úzkých a trochu zarostlých schodech. Při vyložení dětí bych to nejspíš s vozíkem zvládla, ale šla jsem raději na jistotu po silnici z druhé strany hradu (pozor prudký kopec!).

Jako další neprůjezdný úsek bych určitě zmínila kousek červené vedoucí do úzkého kopce plného kamenů hned za Tereziinými lázničkami. Při dvou dospělých by se však vozík dal určitě přenést.

Dalších 5 dní jsme už neměli problémy se sjízdností vůbec žádné. Cesta vedla většinou po širokých asfaltových, šotolinových, nebo lesních cestách a byla příjemně stíněná. Delší čas na slunci jsme strávili až mimo Stezku, za Rapšachem.

Po silnici jsme šli jen ve Velenicích a pak asi 100 metrů u Halámek. Největší provoz byl na silnici mezi pískovnami, z Rapšachu do Suchdola. Ale i 5letá účastnice výpravy to zvládla na odrážedle a v případě, že by některé z ostatních dětí projevilo chuť jít, tak mohlo ťapat na kraji lesa. Podle mapy vedla čárkovaná cestička i lesem, podél silnice, ale nechtělo se nám tlačit vozíky přes šišky a provoz nebyl tak hrozný (ve všední den mimo sezónu).

Co se převýšení týče, úsek z Nových Hradů do Vyšného je zvlněný, kopce jsou táhlé, ale ne prudké (snad jen s výjimkou toho z hraničního kamene). Z Vyšného dál je to po rovině nebo velmi mírně z kopce (i vozík bez ruční brzdy, respektive jeho řidička, to zvládly).

Abychom nemusely děti moc popohánět, plánovaly jsme za den ujít vždy maximálně deset kilometrů. Bylo tak dost času na svačiny, stavění domečků v lese a šťourání klacíky v kalužích. Hřiště jsme potkali jen ve Velenicích, a pak v autokempu Pískovna (v Rapšachu je na mapach.cz značené, ale jedná se o soukromé hřiště, na které jsme nemohli).

Na tábořiště jsme přicházeli zpravidla mezi pátou a šestou večerní. Poslední den jsme ušli zhruba dvanáct kilometrů a stihli i koupání v pískovně. Měli jsme namířeno do kempu, jejichž počet směrem k Lužnici přibýval a konečně jsme si mohli dokonce vybírat. 

Na Stezku Českem s dětmi?

Proč ne?! Třeboňskem a Novohradskými horami jsme putovali s pěti dětmi ve věku do 5 let. Nejstarší Klárka neměla své stálé místo ve vozíku, většinu cesty jela na odrážedle. Třileťáci Héďa a Matěj měli svá stálá místa ve vozíku a využívali jich. Héďa občas popojela na odrážedle a pár kilometrů ušly dokonce všechny starší děti po svých.

Tempo pochodu asi nejvíc určoval náš patnáctiměsíční Kuba. Když nespal nebo nejedl, tak se ve vozíku nudil, tzn. štípal a mlátil Matěje, a když tam Matěj neseděl, tak Kuba ječel. Jak jsem ho nechala jít, tak šel samozřejmě na druhou stranu, než bylo zrovna třeba. Ale zase o to rychleji. Však to určitě znáte. Naučila jsem se ho během cesty dávat do nosítka na záda, ale ani to nebyla záruka úspěchu. Takže jsme se nejvíc snažili ujít, když Kuba spal (tak 1.5 hodiny denně).

Nejmladší člen výpravy, osmiměsíční Dominik, toho prospal o něco víc a o dost líp snášel nosítko. Ve vozíku byl už bez miminkovníku. Možná trochu zapadlejší, než by mu bylo milé, ale spal tam celkem spokojeně. Za bdělého stavu byla tolerance horší.

Na začátku cesty se děti vůbec neznaly, ale hezky se skamarádily a šlo se s nimi rozumně domluvit. Samozřejmě ony i my jsme měly své silnější a slabší chvilky. 

Novohradské hory s dětmi: Kde spát?

Na spaní jsme kombinovali tři varianty. První noc autokemp Veveří. Milý majitel, který v kempu choval zvířátka (kočky, ovce, koně). Sociálky a kuchyň už hodně pamatovaly, ale vše bylo čisté. Kemp je malý, klidný a s dostatkem stínu. Pro děti je k dispozici pískoviště s pár hračkami.

Druhou noc jsme strávili na krásné louce před Vyšným. Popošli jsme dál po louce za břízy, abychom nestanovali přímo u cesty, a kromě extrémního množství klíšťat jsme neměli žádný problém. Snažili jsme se najít kompromis mezi tím, že Markét se nejbezpečněji cítí uprostřed lesa, kde o ní nikdo neví, a já zas radši, když je aspoň nějaký výhled do krajiny a ideálně nějaké stavení v dohledu (je asi jasné, která z nás je větší tábornice).

Třetí noc předem domluvený TA České Velenice.

Čtvrtou noc jsme využili borovicové lesy u Halámek. Asi kilometr od cesty jsme našli plácek plný hrabanky, na kterém se asi otáčí lesní stroje. Museli jsme odházet několik kusů ostnatého drátu, jinak bylo spaní taky bez komplikací.

A poslední noc nám útočiště poskytl autokemp U Pískovny. V kempu stál jeden obytňák, jinak tam nikdo nebyl. Zabrali jsme plácek hned vedle hřiště. Sociálky byly bohužel dost daleko, ale zato krásné a čisté. Teplá sprcha za dvacet korun tekla snad deset minut. Občerstvení bylo ještě mimo sezónu zavřené, ale Kubovi se alespoň podařilo vloupat na hřiště vedle něj. Tam jsme objevili veliké voliéry se spoustou papoušků.  

Naši kluci spali na cestě ve stanu poprvé (doma proběhlo jen uspání ve stanu a na noc přenos do postele, ještě byla venku zima) a zvládli to podle mě skvěle. Většinou usínali bez problémů, mladší Kuba o něco později, než je zvyklý, v noci se o něco víc vrtěli. Ráno vstávali spíš později než obvykle (což bývá nejdéle v šest), jednou si přispali skoro do sedmi. To jsem slavila.

Klárka s Héďou už mají ve stanu něco málo odespáno, letos ale jen jednu noc na zahradě před cestou. Podle Markét spaly holky ve stanu o něco hůř než doma, později usínaly a dřív se budily (a prý za to snad ani nemohli naši kluci). Dominik se zdál spokojený kdekoliv, kde má na dosah maminku. 

Novohradské hory s dětmi: Co a kde jíst?

Já s kluky jsme snídali kaši, stejně jako doma. Měla jsem s sebou sušené mléko, instantní kaši, ořechy, slunečnicová semínka, rozinky a kakao.

Markét s dětmi snídali müsli s mlíkem (vezla krabicové, dokupovala cestou) nebo kupovanou bábovku. Po ránu jsme si vždy vařily černý čaj. Oběd jsme mívali studený, nejdřív toasty z domova, a když došly, tak rohlíky s tuňákovou pastou (u nás experiment, kluci ji neznají; mladší nakonec sál pastu přímo z tuby, starší ochutnal a dal si radši suchý rohlík), šunkou, sýrem, nebo paštikou.

Bodovalo taky sušené maso. Vyzkoušela jsem poprvé i Adventure menu. Chuťově bylo moc dobré, jen se nán nepodařilo vydržet čekat dost dlouho na to, aby dostatečně změkly těstoviny. I tak to ale kluci rádi zbaštili. Proběhl i Dobrý hostinec, a to s velkým úspěchem u všech dětí.

Markét s sebou měla mletý mák s cukrem, a jednou tak večeřeli nudle s mákem. Osvědčila se mi i hotovka z Lidlu, vařená čočka a kroupy smíchané s tuňákem. Na svačinky jsme měli sušené ovoce, ovocné tyčinky a ovoce a zeleninu.

Nakupovali jsme ve Velenicích (je tam hodně obchodů) a v Rapšachu. Tam doporučuju předem zavolat a ověřit otevírací dobu. V našem týdnu měli z technických důvodů omezenou pracovní dobu do tří hodin.

Míjeli jsme i několik stánků s občerstvením. Většina ale byla v půlce května ještě zavřená (Štaindlův kopec, autokemp U Pískovny). 

Novohradské hory s dětmi: Jak to vypadalo s vodou?

Co se vody týká, vezli jsme cca 3 litry na den a jak jsme šli civilizací, tak jsme prosili místní na zahrádkách o doplnění. Vždycky nám ochotně vyhověli. Studánku jsme potkali všehovšudy jednu (bývalé Rybné). 

Jak se sbalit na Stezku Českem s dětmi?

Já jsem jela s dvouvozíkem TFK Velo 2 a měla na zádech malý batoh s oblečením. Markét jela s Croozrem pro dvě děti a nemusela mít batoh vůbec.

Extra užitečná mi přišla plachta pod stan za 200 ze Sportissima (stan je letitý Hannah, nový jsem nepořizovala, a podlážka propouští), kterou jsme přes den opakovaně rozkládali na svačiny a vešli se na ní všichni. Na cestu ji měli kluci pod nohama, any nešpinili obaly od spacáků.

Staršímu synovi jsem pořídila spacák Trimm Walker Flex. Na zimu si stěžoval jednou. Noční teplota spadla ke čtyřem stupňům a na sobě měl jen jedno tričko. Mladší měl půjčený Boll Patrol Lite a často jsem mu nahmatala studené nejen ruce, ale i nohy. Budil se ale tak nějak obvykle jako doma a zápal plic si neodvezl.

Trochu problém byl s nočním kojením. Našla jsem na diskuzích mnoho rad a způsobů, jak na to. Vybrala jsem si nejlevnější způsob. Já i Kuba jsme měli půjčené spacáky, zipy nekompatibilní. Prostě jsem se musela několikrát za noc trochu vysoukat. První noc, kdy byly čtyři stupně, mi při kojení byla docela zima. Další jsem se poučila a vzala si na spaní tenkou mikinu, a pak už se naštěstí oteplilo. 

Při zkoušce spaní na zahradě jsem vyhodnotila dvě karimatky pro nás tři jako nedostatečné a dopřála si komfort nafukovačky. Jsem za to ráda. Klukům jsem vezla skládací nočník, za mě taky užitečná část výbavy. Jednou do něj Matěj spadl hned po ránu, poté co ho v noci naplnil, jinak se vždycky hodil! Jednou ho využila i Héďa. 

Stan máme deset let starý Hannah Covert 3. Kromě té protékající podlážky mi zcela vyhovuje. 

Matěj měl s sebou malý dětský batůžek (nejmenší Deuter), který jsme společně naplnili před odjezdem hračkami. Hodil se hlavně na dlouhé cesty vlakem a během vandru ho tak jednou denně všechny děti vybalily a pohrály si. Matějovi jsme před cestou věnovali starý digitální foťák, který se hned naučil používat a překvapivě s ním nakládal velmi opatrně. 

Vandr s dětmi: Co na sebe?

Balila jsem minimalisticky. Pro kluky jsem měla softshellovou bundu i kalhoty a nosili to denně od vylezení ze stanu po odjezd z nocovistě. Při teplejších nocích a ránech by možná nebylo třeba.

Pro sebe jsem měla nepromokavou bundu od Zajo. Všechny chodící děti měly kožené celoroční boty a kromě utržení přezky jedné Kubovy boty v den odjezdu, to bylo bez problému a boty stačily.

Původně jsem chtěla dětem i sobě brát ještě plastové nazouváky, nakonec mi přišly zbytečně objemné a obešli jsem se bez nich. Nicméně na koupání v pískovně, ev. chůzi v loužích po dešti by se hodily.

Prala jsem v kempu hned první večer, dál už to byl problém. Buď jsme potkávali jen špinavé rybníky, nebo téměř vyschlé bahnité potůčky. Znova vyprat se dalo v pískovnách (respektive vymáchat oblečení ve vodě). Děti byly tak špinavé, že by vypadalo divně, kdyby na sobě měly cokoliv čistého. 

Na Stezce Českem s dětmi: Na co připravit?

Problémem by mohlo být počasí. My měli štěstí, kromě jedné malé přeháňky bylo hezky.

Jako největší problém bych označila věk dítěte 15 měsíců. Jak nespí, tak se nechce vozit ani nosit, chce chodit, a to samozřejmě opačným směrem. Chce se sám krmit a je mu jedno, že s sebou má jen dvě bodýčka a když vykydá kaši na zem, tak už další dovařovat nebudu. Vrhal se na kočky v kempu, přišel k pár škrábancům. Lezl na všechny lavičky a z nich na stoly. Holkám neustále bral jejich lahvičky. Obtěžoval Dominika spokojeně lezoucího na zemi. Hlavní změna musela samozřejmě nastat u mě v hlavě. Když jsem přijala fakt, že mu prostě musím být pořád za zadkem, nebudu mít všechno hotové rychle (doma to tak samozřejmě taky není, ale nebývám ve stresu z toho, že nevím kde budu spát a co budeme jíst) a možná se na nás nakonec bude i čekat, tak se to všechno zlepšilo.

Pozitivem byl určitě hezký vztah starších děti. Do vandru se neznaly, ale dokázaly spolu pěkně jít a společně si hrát. Jsem si jistá, že se posílil i sourozenecký vztah mezi našimi kluky. Ve stanu jsem první noc spala mezi nimi, ale bylo to nepraktické pro mé noční čůrání. Další noci tak spali vedle sebe a kolikrát se v průběhu noci k sobě přitulili, byť třeba hlava nohy, nebo hlava jednoho v břiše druhého, ale přišlo mi, že pak dokonce spali klidněji.

A my s Markét jsme si po dlouhé době relativně v klidu popovídaly a do svého mnoholetého portfolia zážitků přidaly jeden z dosud největších. Zpívaly jsme spolu už ledaskde, ale abychom synchronně ukolébávaly vlastní děti v těsně sousedících stanech, to se stalo poprvé.

Cestou jsme viděli živého čápa asi ze tří metrů, sledovali jsme, jak skáčou žáby, našli jsme kost srnce (asi), potkali buvoly (v ohradě), mnoho krav, slepic, nějaké ovce a kozy, v noci slyšely srny (já s Markét), slyšeli klepat datla, našli jsme v lese asi 20 vajec (bažantích?), určovali jsme brouky podle kartiček… A já jsem spala poprvé mimo kemp!

Co na závěr?

Po prvním dni jsem si říkala, dám tomu ještě den dva šanci (teda až když kluci večer usnuli, během dne jsem psala manželovi, že vozík můžeme klidně prodat).

Kdyby se nepřidala Markét s dětmi, tak si myslím, že pak bychom vážně jeli domů a znovu bych to zkusila, až bude klukům tak 6 a 8 let. Společnost nám ale všem prospěla. Ve stresu jsem i tak byla celou dobu (kde budeme spát, máme dost vody, jídla, kdy Kuba usne, ať se brzo neprobudí). Ten nicméně postupně opadal a den po návratu domů už jsem plánovala, kde budeme vandrovat příště. 

A tak se neboj a vyraz na Stezku Českem s dětmi i ty. Nelákají tě Novohradské hory? Co třeba Orlické hory, Jizerky nebo Krušné hory?