Přechod CHKO Pálava
Tento zajímavý tip na přechod sepsala Markéta Dlabalová, Kamila Urbášková a Kateřina Šenelová.
Po vydařeném 2-denním přechodu Českého ráje, jsme se vrhly do dalšího přechodu. Kamarádka nemá ráda kopce, a tak se zaměřila na Moravu, kde kupodivu pár kopců také je :D. Naše parta čítala 3 matky a 3 dcery a 1 fenu, ryze dámská jízda 😊. Také jsme sebou měly 2 kočáry a 1 vozík + všechno nutné campingové vybavení.
Den první: Sedlec – kemp Valtice (8,5km)
Naše trasa započala v Sedlci, kde jsme nechaly auta na veřejném parkovišti kousek od restaurace Panské Sýpky. Ze Sedlce jsme se vydaly po NS Lednické rybníky k občerstvení farma Nesyt. Zde měli výbornou zelňačku, kterou měli téměř ve všech občerstveních, a vínko. Děti si pohrály na prolézačkách a rychlým krokem jsme se vydaly dál. Cesta byla dobře sjízdná. Kemp Valtice byl téměř úplně prázdný. Sociální zázemí se nacházelo v budově hostelu, kde byla i kuchyňka. Zázemí bylo dostačující, na recepci se prodávalo i víno. Děti si postačily s klacíky a se stany, které se snažily zbořit.
Den druhý: Kemp Valtice – Paliště Nejdek (16 km)
Po snídani jsme zabalily věci a děti a vyrazily jsme na docela dlouhou štreku. Abychom se nemusely vracet stejnou cestou, tak jsme se nenapojily na NS Lednické rybníky, ale šly jsme delší trasu přes Rendes – Vous – Hubertova kaple – Tři Grácie, kde jsem si daly i občerstvení a delší spočinutí. Trasa byla dobře sjízdná kočárkem a šlo se moc hezkým prostředím.
Další zastávka na pozdní oběd byla Lednice. Lednicí jsme jen procházely, moc jsme z ní neviděly a už nebyly síly a čas na hlubší prohlídku.
Na Paliště Nejdek jsme přišly zhruba v 17h. V kempu nebyly sprchy, s čímž jsme počítaly, ale na stránkách psaly, že kempem protéká potok. Bohužel za naší návštěvy byl potok zelený, že by se tam i vodník bál vkročit. WC však bylo čisté. Kemp byl také téměř bez lidí. Tato trasa byla fyzicky celkem náročná svou délkou. V kempu se dalo opékat a dalo se tam koupit i drobné občerstvení (pivo, víno, sušenky). Také nám tam zadarmo natočily pitnou vodu, jelikož v kempu pitná voda netekla.
Den třetí: Paliště Nejdek – kemp U Vody (14,5 km)
Z Paliště jsme se vydaly směr vodní nádrž Nové Mlýny. Předchozí den byl náročný, svaly a nohy začaly bolet, tak nás mile překvapilo moc hezké bistro U Splavu. Daly jsme si výbornou kávu, dortík a párek v rohlíku a děti dostaly zmrzlinu 😊. Kus cesty jsme šly po Cestě Českem. Trasa byla sice sjízdná kočárem, ale drncala a byla to spíš polňačka. Trasa byla pro mě nezáživná, táhla se. Naštěstí z vyčerpání nás zachránil vychlazený zlatý mok v restauraci Camp Pálava, kde bylo i hřiště, a tak se děti proběhly, aby pak mohly na kus cesty zase usnout.
Další úsek byl po zelené Cestě českem po okraji nádrže Nové Mlýny. Pro mě to byl nejhorší kus cesty. Neutíkala, voda v nádrži byla zelená, jak kdyby do ní někdo vylil zelenou barvu. Šly jsme směr Pálava. Děvčata měly rychlejší tempo, tak jsme se rozdělily. My s dcerkou a psem jsme se stavily na výborné zmrzlině Bistro Přístav, kde jsme nabraly energii k překonání zdlouhavého kopečka a pak prudkého klesání ke kempu U Vody.
Do kempu jsme dorazily okolo 18h. Měly jsme raději rezervaci, která se hodila, protože kemp byl plný. Kemp byl hezky zařízen – teplé sprchy, záchody, dětské hřiště s hračkami, občerstvení, pitná voda, ráno teplá káva. Kemp leží hned u nádrže Nové Mlýny. S troškou fantazie jsme si připadaly jako u moře. Kemp byl hlučnější, protože byl plný, ale děcka se vyblbly.
Den čtvrtý: Kemp U Vody – tábořiště Klentnice (8 km)
Po výborné kávě s výhledem na „moře“ jsme vyrazily s radostí v duši, protože nás čekalo jen 8 km, téměř po rovince. Na cestě jsme zjistily, že neumíme číst v mapách. Ráno jsme se mrkly na Venuši a pak se vydaly na NS Děvín. Cesta byla zpočátku strmá do kopce, kamenitá, ale dalo se to. V půli cesty však na cestě začaly přibývat i kořeny. Mohlo to být 200 metrů, děti musely šlapat po svých, protože kočárky by to se zátěží nevyjely. Kamarádka s vozíme kopec vytlačila i s dítětem. Po tomto martýriu jsme došly do Pavlova, kde jsme si daly výborné víno Kryptowine a s myšlenkou hezké cesty jsme vyšly dál vstříc poslednímu kempu. Cesta z Pavlova do Klentnic vedla po silnici a byla do kopce. Tento úsek byl náročný na terén. Musely jsme hodně zabírat.
V Klentnici jsme si daly pozdní oběd a s vidinou sprchy jsme se vydaly do tábořiště Klentnice. Do tábořiště jsem v ten den, kdy jsme tam měly dojít volala, abych nám zarezervovala místo. Což bylo prozřetelné, protože tábořiště je malé. Vypadá jako z westernových filmů. Je tam spousta zvířat, koně. Bohužel je tam jen suchý záchod, žádná sprcha a ani pitná voda. Vedle malého plácku na stany jsou kozy, na které se hezky dívá. Zázemí není dobré a být tam více než 1 den, tak bych tam asi nevydržela, ale majitelé jsou velmi ochotní. Paní nám nabídla i domácí polévku pro děti. Víno bylo domácí, dobré.
Večer jsme se ohřály u ohně, děti se vylítaly a pomuchlaly se zvířátky a spokojeně usnuly.
Den pátý: Klentnice – Mikulov (5 km)
S tábořištěm jsme se ráno rozloučily a vydaly jsme se do Mikulova. Cesta byla po asfaltu. Byl hezký výhled na Svatý kopeček. Do Mikulova jsme pospíchaly, protože jsme z Mikulova jely vlakem do Sedlce, abychom mohly odjet brzy domů. Za zmínku ještě stojí, že na nádraží prodávají výborné domácí klobásy 😊. Před odjezdem domů jsme nakoupily vína ve vinařství Sedlecká vína, kde bylo i hřiště pro děti, které se před cestou ještě vyběhaly.
Byla to dobrodružná výprava, krásnou přírodou. Děti si cestu užily. Za rok jdeme zase! 😊
Shrnutí:
Ráno jsme pravidelně vyrážely do 10h, abychom v klidném tempu stihly dojít do kempu, do kempu jsme přicházely do 18h. Večeře jsme si většinou vařily ve vařiči, na obědy se stavovaly. Míst, kde se daleko nakupovat, bylo po cestě dost. Se psem se mohlo všude. Dětem jsme vzaly i odrážedla/koloběžku, ale děti je moc nevyužily, proto už bych příště nechala doma.
Přechod Jeseníkú s dětmi
