Beskydy: Z Visalaji na Bílý kříž

Po několika uplakaných dnech nám tady v Beskydech konečně vykouklo sluníčko. Není na co čekat. Vyrážíme. Jedna z beskydských klasik, ale je všední den, takže by nemuselo být v přírodě tolik lidí. Dnešní cíl je Bílý kříž. Tedy uvidí se. Je před námi celkem šest kilometrů a já ve spěchu doma zapomněla nosítko. Do toho spací čas. Vynést 11 kilo nahoru na rukou bude trochu výzva.

Auto necháváme na placeném parkovišti Visalaje. Prvně po zelené kolem horní stanice lyžařského vleku. Místo mých prvních lyžařských krůčků. Od rozcestníku Ježanky pokračujeme po modré. Mírné stoupání lesní cestou. První svačinka s výhledy na Lysou horu.

Občas jde sama, chvilkami poponáším. Poslední už lehce namrzlé ostružiny. Ty budou určitě pěkně kyselé. Bára už se láduje a to, že jsem měla pravdu na sobě nechce nechat znát. Pátrání po dalších ji motivuje k postupnému výstupu vzhůru. Za chvilku jsme na hřebeni. Před námi se objevují obrovské skleníky. Nic, co byste tady uprostřed hor čekali. Výzkumná stanice, která zkoumá ekologické dopady průmyslu na les, vysvětluje cedule. Odbočujeme doleva kolem památného místa s křížem. Místo opředené legendami. A pak už jen pár desítek metrů. Zvonička, občerstvení Sulov, altánek s výhledem, lavičky s vyřezávanými medvědy, piknik na louce a pro Báru vrchol celého výletu, žába sedící na místním pramenu.